[Mapa stránek] [Kontakty] [Odkazy] [Původní web]

Panna Maria Montserratská v Emauzích

Původ emauzské sochy najdeme ve španělském Katalánsku, konkrétně v poutním místě Montserrat. Zde se těší úctě věřících drobná raně středověká soška trůnící Panny Marie s Ježíškem na klíně. Přísně frontálně zobrazená Panna Maria s Ježíškem posazeným centrálně v klíně je prezentována jako Trůn Krista. Královské insignie ji představují jako Královnu nebes.
Legenda připisuje autorství dřevořezby sv. Lukášovi a její vznik klade do Jeruzaléma. Z Jeruzaléma do Barcelony ji přinesl sv. Jakub apoštol v 5. století n. l. Za oblehání Maury, v roce 717, byla soška uschována na hoře Montserratu, jíž legenda spojuje také s uložením Svatého grálu. Na posvátném místě byla soška znovuobjevena kolem roku 880, když se před tím zázračně zjevila pasáčkům. Ti uslyšeli nadpozemskou hudbu a pozorovali světlo vycházející ze skal. Zjevení se několikrát opakovalo, ale teprve za přítomnosti biskupa z Manresy byla v jeskyni objevena mariánská soška. Odvézt ji na důstojnější místo se nepodařilo, Madonka náhle ztěžkla a ani voli ji nemohli utáhnout. Od té doby je uctívána nejslavnější španělská thaumaturga na Montserratu a její kult se šíří v Evropě i za oceánem. Úcta se projevuje vzrůstající oblibou poutí do Montserratu a také zasvěcováním kostelů, kaplí či oltářů, ve kterých jsou instalovány devoční kopie montserratské divotvůrkyně.

Do českých zemí přináší kult montserratské Panny Marie řád španělských, tzv. "černých" benediktýnů. Benedikt Pennalosa de Modragon, významný císařský dvorní kazatel, byl montserratským mateřským klášterem pověřen k zakládání odnoží, které by svým působením finančně posílily mateřský klášter. Po založení prvního kláštera ve Vídni roku 1632 se komunitě dostalo pozvání do Čech od císařského vojevůdce Albrechta z Valdštejna. Tato jednání zmařila předčasná Valdštejnova smrt. Teprve za podpory císaře Ferdinanda III. se roku 1635 usazuje benediktýnská komunita v Praze Emauzích a posléze roku 1666 na Bezdězu. Benedikt Pennalosa opatřil pro klášter devoční kopii Panny Marie Montserratské. Podle některých badatelů je dovezena přímo ze Španělska, podle jiných ji nechal vytvořit podle kopie v klášteře ve Vídni. Podoba vídeňské sochy ovšem není známa.

Mater domus emauzských benediktýnů je 135 cm vysoká dřevěná socha, která byla vytvořena někdy před rokem 1635 v raně barokním slohu. Její kompozici ovlivnila tehdejší adjustace "oblékané" thaumaturgy v Montserratu, jak ji zachytil např. malíř Juan Andres Ricci roku 1639. Dřevořezba v pražských Emauzích zobrazuje Pannu Marii oděnou v bohatě řaseném rouchu. Draperie nezahrnuje plášť ani roušku. Tyto nezbytné části oděvu nahradila výměnná textilie, která umožňovala "převlékání" sochy. Současný vzhled díla je výsledkem důkladné beuronské obnovy z konce 19. a počátku 20. století. Novodobá polychromie umocnila charakteristickou hieratickou strnulost díla. Beuronská škola se vyznačuje romanticky chápaným historizujícím slohem. V jeho duchu došlo k regotizaci trůnu a nanesení nové polychromie s bohatým ornamentálním dekorem. Nejvýraznějším doplňkem je aplikovaný kašírovaný plášť. Zcela nově je doplněna lilie vyrůstající ze sféry v ruce Panny Marie. V 70. letech 20. století byla odcizena koruna. Barokní podobu díla zachycuje dobová grafika a určitým vodítkem mohou být další devoční kopie na Bezděze (nyní v Doksech) a na Montserratu u Cizkrajova, které dosáhly proslulosti i mimo komunitu řeholníků.

Panna Maria Montserratská v Emauzích se těší úctě benediktýnů dodnes. Jako Mater domus má své místo v klauzuře kláštera a není tedy přístupná běžnému návštěvníkovi. Benediktýnské opatství zcela mimořádně umožnilo vystavení vzácné sochy v rámci výstavního projektu Praha španělská, který bude prezentovat španělský vliv na kulturní vývoj barokní Prahy a Čech.

Šárka Radostová, Národní památkový ústav Praha