Mapa stranek

OBLÁTI BENEDIKTINSKÉHO ŘÁDU - 6. část

Ve středověkých spisech je leckde řeč o hábitu oblátů. Oldřich z Cluny vyslovuje ctihodnému Vilémovi, opatovi hiršavskému, své přání, aby pořídil svým oblátům zvláštní oděv. Roku 1245 žádal Pierre de Collemedi, arcibiskup z Rouen, aby obláti nosili určitý oděv, jenž by stav jejich rozlišoval, a synoda v Bayetax se k tomu vrací znova. Mittarelli projevuje svoje mínění stran oblátek kongregace kamaldulské, že totiž jejich oděv je tentýž, jako na jednom obrazu ze 12. století na hlavním oltáři kostela S. Michaele v Burgo ve městě Pise, na němž je představena blahoslavená Gerardeska, oblátka opatství San Savino u Pisy, podle obyčeje mnichů kamaldulenských v tunice, škapulíři a plášti barvy bílé u s černým závojem. V opatství hiršavském, které, co se týče řeholních zvyků a obyčejů, mělo tak silný vliv na mnohé jiné kláštery, nosili podle ustanovení Viléma Ctihodného obláti šaty světské, poněvadž se jejich služeb používalo hlavně v záležitostech světských, pro něž by nebyl býval řeholní šat vhodný.

Bohužel i do této původně z nejčistších důvodů a pohnutek zřízené instituce oblátské, kterou i později vždy šlechetné duše věrně a čestně zachovávaly, nalezla přistup lidská zloba. Jako my sami, nemohl se jistě i leckterý z ctěných čtenářů ubrániti neurčitému jakémusi dojmu, že totiž mnohdykráte pro leckteré z těchto "oblátů" rozličné důchody z majetku klášterního a jiné materielní zisky, jako zajištěná existence, zbavení mnohých starostí atd., více stály v popředí než myšlenka úplného odevzdání a oběti, nezištné bratrské pomoci a vzájemného snažení. Ba dokonce, zvláště v oněch klášteřích, kde byli obláti nebo oblátky ve větším počtu, nezřídka se naskytala příčina k zakročení samotné církevní vrchnosti. Tak ku přikladu koncil v Sens (1269) zakročil proti zneužívání církevních privilegií, kterého se dopouštěli obláti templářů a jiných řádů; myslili totiž, že privilegium exempce, jehož požívali, je chrání před zakročováním biskupů obyčejnou cestou. Při tom však máme alespoň slabou útěchu, že se v těchto případech jedná pouze o jakési stíny, jež vlastní cennou věc snad na určitý čas zahalují a zatemňují, avšak z vlastní její vnitřní ceny jí ubrat nemohou. Na štěstí jsou tyto případy dokonale vyrovnány a vyváženy příklady oněch, převážnou většinu tvořících, vznešených, nadpřirozeně smýšlejících a jednajicích duší, které pochopily smysl instituce oblátské v jejím vnitřním, zlatém jádře.

* * *

Oblátská instituce se v benediktinském Řádě zachovala až do velké revoluce, t. j. až po ono velké, násilné vyplenění jeho klášterů. Ve všech stoletích jsme se setkali s jejími stopami, z nichž jsrne bohužel mohli výslovně uvésti pouze jen některé. Ba i v době nám poměrně blízké. Ještě roku 1628 vyšla v Palermu příruční knížka pro obláty. - Poslední obláti a oblátky starých dob mohli asi ještě svým bratřím a sestrám ve svatém Otci Benediktu ruku podati, když spolu se znovuvzkříšením Řádu po jeho smrtelném téměř živoření na sklonku 18. a začátkem 19. století i oblátská instituce se zvedla k novému životu a novému rozkvětu. Vylíčení dnešnílro potěšitelného stavu jejího musíme odložiti až na pozdější příležitost.